Začali jsme se scházet už v pátek. Maringotka, slaměný dům i dřevěný domek byly večer roztopené a naplněné obyvateli i nově příchozími veselými pomocníky. V sobotu ráno při společné snídani dorazil Jenda, hlavní odborník na stromy s autem plným nářadí a rodiny, s úsměvem jako vždy. Sad na Šenku byl ještě za ledem a sněhem, autem nedostupný a tak se opravdu hodilo hodně rukou na pily, sekerky, lana, žebřík... koš se svačinou, termosky s čajem... Mrzlo a slunce svítilo, jaro už bylo všude cítit, ale zima se nechtěla pustit. 

Vyřezali jsme část náletu olší a bříz, která zastiňuje a zarůstá starý sad. Jenda a Martin se vyšplhali s motorovkama do korun ovocných kmetů a prořezali větve tak, aby starý strom nepřerůstal vzhůru a stíhal uživit svou vesměs prosychající korunu. Ostatní sbírali, odtahávali a případně pálili větve. V sadu se vystřídalo v průběhu dne přes 20 lidí, dětí a psů.

Akce byla radostná a slunečná a udělalo se hodně práce. Přes 20 stromů, to je většina sadu, se dočkalo citlivého prořezání koruny. Část děravých kmenů a polámaných větví byla ponechána na místě jako domov pro hmyz, který stromy ke svému životu také potřebují.

Průběžně bylo na Šenk doneseno několik chodů společného luxusního oběda. Došlo k úplnému nasycení všech příchozích díky kamarádce Anně, která nám přišla na pomoc ve formě jejích báječných sušenek, karbanátků a salátů.  

DĚKUJEME VŠEM ZA JAKOUKOLIV FORMU POMOCI A PODPORY.  SPOLEČNĚ SE DOKÁŽEME O SVĚŘENÝ SAD DOBŘE POSTARAT.