Současnost

Ještě před vypuknutím oficiální koronavirové paniky, v únoru 2020, bylo v centrální části Hodonic živo. Stará vrba na návsi nevydržela zimu a spadla přímo na studnu a její provizorní zastřešení. Odklízeli jsme ji v hodonickém spolku postupně, až nám ji v sobotu 29. února pomohla tlupa kamarádů ze skupiny Buďsob odklidit načisto. Ten den se tu udělalo spoustu další práce. Jako jsme vloni prořezávali staré ovocné stromy na Šenku, letos došla řada na zarostlé hrušně a jabloně v centrální části Hodonic. Jenda odborně vyřezal a prořezal víc než 10 starých mohykánů (především snižoval proschlou korunu a prosvětloval okolí stromu) a my ostatní odklízeli. Skončili jsme se tmou a akce pokračovala parádním hraním vevnitř, s bohatým nástrojovým zastoupením (kytary, mandolína, basa, flétny). Jako překvapení večera pro nás odehrály děti s Vovkou skvělé a hodně legrační divadlo na jevišti z vysutých postelí.

Velké změny v místním zemědělském družstvu Bemagro (změna majitele i přístupu ke krajině, lidem, zvířatům,...) způsobily změny také v Hodonicích a okolí. Díky předchozímu majiteli, panu Knížkovi, jsme získali část pole a louku kolem slaměného domu. Spolek Živé Hodonice dostal do péče sad Na Šenku. Někteří, kteří pracovali v Bemagru, přišli o práci. Tyto a další skutečnosti napomohly tomu, že v Hodonicích vzniklo zeleninové políčko pro Spolek KPZ (Komunitně Podporované Zemědělství) JIH a Vojta s Karolem z Desek tu začali pěstovat zeleninu. Dovoz zeleninových sazeniček z Rakouska bylo prý, díky uzavření hranic, velké dobrodružství. Vše se nakonec podařilo a v dubnu jsme mohli pomoci sázet na zeleninovém políčku první sazeničky celeru. Na poli vyrůstalo také zelí, kapusta, pastinák, pórek a fenykl. Brambory sežrali divočáci dříve, než se políčko podařilo oplotit elektrickým ohradníkem.

Na Velikonoce jsme měli v rámci našeho výměnného obchodu půjčenou pec na biouhel (dřevěné uhlí). Biouhel je třeba dělat ze suchého odpadního dřeva. Použili jsme větve z prořezávky z opravy cesty v roce 2018. Nakrácené klacky se pálí ve speciálním železném topeništi na stojanu tvaru komolého kužele, kde dochází k zuhelnatění spodní vrstvy dřeva. Vzniklé dřevěné uhlí se pak mísí s půdou na poli nebo při sázení stromků, kde pomáhá udržovat vlhkost a jeho pórovitá struktura tvoří příbytek pro půdní mikroorganismy. Byla to příjemná činnost za krásného dubnového počasí, díky peci nad terénem mohlo pálení probíhat bezpečně, přestože bylo velmi sucho. 

Na jaře i v létě jsme věnovali čas také péči o nově vysazené stromky podél cesty (výchovný řez) a o malé roubovance a očkovance v genofondovém sadu Na Šenku. Budeme muset zvýšit tempo roubování a očkování starých stromů na malé podnože, protože staré stromy díky svému věku i suchům rychle odcházejí. Došlo i na kosení centrální části Hodonic s návsí a zvelebování prostoru u kapličky. Od loňského léta je přímo v terénu bývalé vsi instalovaná výstava starých fotografií Hodonic. Staré fotky začínají lákat stále více návštěvníků a je potřeba pravidelným kosením udržovat trasu průchozí, bez metrových kopřiv, které jsou jinak nedílnou hodonickou součástí. Tradiční slunovratové kosení sadu Na Šenku proběhlo tradičně v silném dešti. V 6 lidech bez přestávky se nám podařilo za několik hodin ručně pokosit většinu sadu. Je vidět, že se kosí pravidelně, dříve by to bylo nepředstavitelná dřina. V červnu jsme se také pravidelně scházeli se známými dětmi a s těmi většími podnikali badatelské výpravy do okolní přírody. Vovka s Martinem se poslední červnový víkend pustili do čištění návesní studny. S Martinou ji pak zakryli novou konstrukcí s plachtou, aby voda zůstala čistá a nezarůstala řasami.

Setkání s rodáky bylo letos ovlivněné atmosférou obav z koronaviru. Tradičně pořádaný "Víkend pro Hodonice" začal v  pátek 14. srpna odpoledne v kaplickém kině. Zde jsme se poprvé společně setkali s rodáky z Německa, Kaplicka i dalšími fandy místní historie, u příležitosti křestu knihy Kaplitz - Kaplice II (o historii Kaplicka v letech 1848-1945). Kromě krátké besedy s autorem knihy Herbertem Sailerem se promítal a komentoval i krátký film o Hodonicích (reportáž z listopadu roku 2018 s německými titulky je k zhlédnutí i na těchto stránkách). Organizoval a doprovázel Bernie Riepl. Po tradiční mši na Svatém Kameni v sobotu jsme se znovu sešli s rodáky i dalšími zájemci o hodonickou minulost v neděli 16. srpna přímo v Hodonicích. Příjemné počasí přálo venkovnímu programu. Po společném posezení u kávy jsme se tradičně vydali na procházku po bývalé vsi, od historické mapy u informační tabule ke kapličce. Barevně vyvedenou mapu stabilního katastru se zakreslením domů ve vsi před válkou nám letos daroval Adolf Pecha, 83letý německý hodonický rodák, který sem pravidelně přijíždí. S přibývajícími roky ubývá sil pamětníků a tak ti, kteří ušli celý okruh po vystavených starých fotkách, byli jen z mladších ročníků. Posezení a společné povídání českých, německých i rakouských minulých i současných obyvatel a dalších lidí, co se o osud Hodonic zajímají, pak pokračovalo slunečným odpolednem. Ceníme si toho, že přes obavy z koronaviru, většina pamětníků dorazila, s rouškou nebo bez. Vždyť kolikrát se ještě všichni spolu budeme moci sejít?

Už od minulého roku probíhá tvorba nového územního plánu Malonty, tedy i Hodonic. Letos v srpnu byl uveřejněn jeho návrh. Jakož i vloni podnětům do jeho zadání jsme letos věnovali hodně energie připomínkám k návrhu. Nový návrh vypouští ze zastavitelných ploch ty, které vlastní obec Malonty, tedy centrální část bývalé vsi s návsí. Obnova alespoň části bývalé vsi na původním půdorysu by pak nebyla možná. Nový územní plán také nepodporuje obnovitelné a soběstačné zdroje energie, které se v odlehlé lokalitě bez přípojek nabízí jako ideální možnost. Celkově jde návrh spíše proti naší vizi a hlavnímu účelu Spolku Živé Hodonice, prosazovat zájmy lidí, kteří zde chtějí ekologicky a trvale udržitelně žít a hospodařit. Uvidíme, jak bude proces pokračovat dál, díky koronavirovému zdržení až v roce 2021.

I podzim v Hodonicích přivál něco nového. Do Hodonic přibyla růžová maringotka Leony. Urodilo se pár jablek, hrušek i švestek. Díky kamarádům pomologům se podařilo určit pár dalších druhů ovoce. Máme tu např. jabloň Coulonova reneta, Aderlebenský kalvil a Bischofshut, z hrušní Poiteau a Amaliskou. Objevili jsme také pár dalších starých ovocných stromů, rozesetých po okrajích luk a polí. Kozí stádečko nejprve oslabilo na 2 kusy a poté se rozšířilo až na 5 koz a kozla.

Nastalo období sázení stromků. Protože jara nyní bývají suchá, snažíme se vysazovat většinu stromků na podzim, aby přes vlhkou zimu lépe zakořenily. Za pomoci pravidelně přijíždějících kamarádů se jeden prodloužený říjnový víkend povedlo vysadit přes 10 jabloňových podnoží. Semenáčky vykopal v červnu Vovka v Bujanově na zahradě a přesadil je do květináčů. Malé stromečky tak přes léto zahustí kořínky a při vysazování jsou životaschopnější. Každý stromek je potřeba třeba oplotit. V sadu Na Šenku se podnože oplocovaly recyklovaným starým pletivem z nefunkčního kozího výběhu. Úspěšně roubované a očkované stromky jsme pro jistotu obalili ještě králičím pletivem, aby je srnky a zajíci neoštipovali. Pouze vlastními silami a vyhýbajíce se mrazům jsme pak na konci listopadu a v prosinci vysazovali ještě 10 hrušňových podnoží, které se podařilo sehnat až z moravského Kunštátu. Starých dožívajících hrušní je v Hodonicích mnoho a konečně bude kam roubovat ty, které ještě nadobro neuschly.

Čas adventu je pro nás hlavně časem radostí s dětmi. Listopadový svatomartinský průvod pokračoval Mikulášskou výpravou, vánoční výzdobou hodonické kapličky, slunovratovou dětskou saunou s pouštěním svíčkových lodiček u Kachňáku (Labutího jezera) a zdobením stromku pro zvířátka v lese jablíčky, kaštany a ptačím zobem. Poslední den před Vánoci zabubnovaly děti na kopci nad Hodonicemi do tmy pozdrav a přinesly si betlémské světlo z vánoční spirály. "Pozdraveno budiž světlo".

Na Štěpána jsme oslavili rok našeho Spolku Živé Hodonice a sešli se ke společnému posezení. V roce 2020 jsme se rozhodně nenudili. Doufáme, že tento rok změn povede k udržitelnějšímu a smysluplnějšímu způsobu života nejen v Hodonicích, ale i na Zemi. Kámen.