Soběstačnost, svépomoc a spolupráce se jeví jako stále smysluplnější způsob, jak v Hodonicích fungovat. Biozeleninu, kterou jsme dříve kupovali, jsme se rozhodli pěstovat si sami, přesněji společně, komunitně. Někdo měl zkušenosti a semínka, někdo skleník, nástroje, někdo vhodnou zeměplochu, někdo chuť na poctivou zeleninu a málo peněz... Kdo vytrval a pravidelně pole obhospodařoval, také sklízel. Luxusní ředkvičky, špenát a lupení všeho druhu, řepa, fenykl, cukety, zelí, a další druhy nám byly odměnou v sezóně, česneku, cibule, mrkve, dýně, kapusty a pórku jsme si užívali až do následujícího jara.

Vypadá to, že snahy o místní soběstačnost, bydlení v přírodě a školu i práci z domova není tak úplně úlet. Letos, v celém roce rychlých změn 2020, se životní styl v Hodonicích ukazoval jako výhoda. Zatímco mnoho lidí muselo, kvůli koronavirovým opatřením ze dne na den změnit svůj zajetý režim, zůstat zavřeni v bytě nebo žít s rouškami, u nás se mnoho nezměnilo. Děti se učily doma a venku, jako obvykle. Pracovali jsme z domova a trávili jsme co nejvíce času v přírodě - našem obýváku, tak jako to tu rádi děláváme. Pečovali jsme o stromy a stromky, pálili biouhel, sázeli zeleninu, kosili na mnoha frontách, setkávali se venku s dětmi a spřátelenými rodinami, hodonickými rodáky i náhodnými návštěvníky. Lidí, vyrážejících sem do přírody, přibylo. Uvědomovali jsme si čím dál víc, že Hodonice jsou takový nenápadný, obyčejný ráj...

Po Vánocích na Štěpána se sešlo v teple slaměného domu jádro našeho dříve neformálního uskupení Živé Hodonice, celkem 13 dospělých a dětí. Toto setkání se stalo, s dlouho připravovaným tématem spolku Živé Hodonice, jeho ustavující schůzí. Prodiskutovali jsme znovu hlavní cíle spolku, uvedené v návrhu stanov a projevili vůli stát se jeho členy. Po vyřízení formálních náležitostí byl Spolek Živé Hodonice zapsán dne 20. 1. 2020 do spolkového rejstříku u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Letos jsme se poprvé systematicky věnovali péči o sad Na Šenku, kde dožívají staré předválečné stromy a kde vysazujeme jejich nové následovníky k zachování místních ovocných odrůd. Prořezávka, roubování, očkování, kosení a podnože, ...

V létě, jak už to bývá, bylo v Hodonicích ještě živěji než na jaře. Bouralo se, stavělo se, dělala se údržba příjezdové cesty. Setkalo se tu také několik generací, které pamatují Hodonice z jiného světa a mají je stále rádi.

Na jaře bylo v Hodonicích živo. S dětmi jsme si užívali venku, roubovaly se stromy, uklízelo se a tvořila se hodonická vývěska.